Recenze: Viktor Frankenstein

Slavný román spisovatelky Mary Shelley Frankenstein se dočkal hned několika divadelních i filmových zpracování, z nichž nejslavnější je asi film z roku 1994 s Robertem De Nirem v hlavní roli, po kterém si řada diváků myslela, že z daného tématu již bylo vytěženo maximum. Hollywood však na to má poněkud jiný názor a téma frankensteinového monstra je i nadále velmi vyhledávané.

Nejnovější verze nám nabízí trochu jiný pohled, celý příběh je vyprávěn mladým Igorem, cirkusovým šaškem, který potají studuje medicínu a hlavně anatomii lidského těla, je to právě doktor Frankenstein, který si jeho nadání všimne a dostane ho z cirkusu. Společně se pokouší pokořit smrt a stvořit nový lidský život.

Film velmi trpí především tím, že od začátku neví, čím chce vlastně být. Režisér Paul McGuigan se snažil natočit značně originální verzi, zároveň však ctít předlohu. Díky tomu vznikla zvláštní směsice žánrů, která ale vůbec nedrží pohromadě. Úvodní pasáž v cirkusu Vás donutí vzpomenout si na Sherlocka Holmese režiséra Guye Ritchieho, troufám si tvrdit, že studio zde nového Sherlocka skutečně chtělo, čemuž napovídají i otevřená vrátka pro možná pokračování, na to by se ale celý film nesměl brát tak moc vážně. Z komediální a svižné roviny se film snaží rychle proměnit v osudové drama, což zde působilo poměrně bizardně.

Vůbec bizardní na filmu je práce s postavami. Ústředním motivem filmu není monstrum, ale vztah Frankensteina a jeho pomocníka Igora, ten vidí ve Frankensteinovi přítele, nesmírně ho uznává a je mu vděčný za svůj život. Jako divák ale nepochopíte proč. Postava Frankensteina je totiž vykreslena jako šílenec, ale ne takový ten správný typ šílence, kterému byste fandili celý film, ale nad jeho chováním budete často kroutit hlavou a brzy si uvědomíte, že je to vlastně hrozný člověk, který si nezaslouží nic dobrého, a budete mu přát hodně špatné věci. Těžko posoudit, zda se jednalo o tvůrčí záměr, nebo zda se zkrátka jedná o velký přešlap.

Právě vykreslení hlavního hrdiny mě mrzelo o to víc, že ho hraje výtečný James McAvoy, jeho nasazení je na 120 %, ale trpí právě tím, že Frankensteina budete brát tak moc negativně, že přestanete jakýkoliv McAvoyův výkon vnímat. A režisérovi nezbaštíte ani to, když se v pár momentech snaží Frankensteina přiblížit divákovi a probudit jisté emoce. Daniel Radcliffe pak na svého hereckého kolegu značně ztrácí a úplně do této role nesedl, leč se velmi snaží. O vedlejších postavách asi ani nemá cenu psát, ty jsou totiž stejně tak matné jako samotný film.

Řemeslně se nejedná o špatný film, skromný rozpočet byl plně využit, ať už jsou to povedené kulisy, kostýmy, nebo hudba, jen po zhlédnutí ve mně zůstal pocit, že jsem viděla jakousi zvláštnost, kterou bych vůbec nevěděla, komu doporučit. Jak se říká, zkrátka se jedná o slaný nemastný film, který ve Vás při sledování nevyvolá vůbec nic a těm mizerných tržbám, kdy se film bude řadit mezi největší propadáky roku, se nejde vůbec divit. Bohužel.

Hodnocení: 50 %